Symfonické muziky na našich pódiích pohledáte. O to spíš to musí stát za to. Nepochybujeme, že kdysi striktně deathmetaloví FLESHGOD APOCALYPSE s novou deskou „Veleno“, která posunula hranice extremity symfonické hudby v metalu zas o kus dál, jsou přesně tím příkladem.
V souvislosti s těmito italskými mistry by možná bylo vhodnější nazývat je orchestrálními než symfonickými. Přece jen jejich počínání není doplněno klasickým „fidláním“, ale skutečně plnohodnotnými orchestracemi mnohočetného souboru. Hlavně FLESHGOD APOCALYPSE na „Veleno“ dozráli a mnohem lépe na něm své hudební vize prolnuli. Povedlo se zachovat nejen tvrdost a energii death metalu a multi-barevný a dynamický zvuk orchestru, zároveň však zachovali spontánnost, což při tom, jak obě složky jejich hudby vznikají odděleně, poslechu dodává uvěřitelnost a lehkost.
